Kdo z nás by si nepamatoval několik prostých vět, které ho provázely celé dětství.
·         Hezky pozdrav.
·         Nezapomeň poprosit.
·         Jak se říká?

Někdo je bral jako samozřejmost a podřizoval se jim a ti věčně revoltující se uchylovali k protestům. Nejčastěji to bylo zaryté mlčení. Jedno však máme v dospělosti asi všichni společné. Zakořenili to v nás bohudíky dokonale.

Tudíž se nám málokdy stane, že se setkáme s člověkem, který nám neodpoví na náš pozdrav. Horší je to s podáním ruky, které k pozdravu mnohdy patří. Prohřešky, které často lidé dělají, mohou dokonce narušit přátelskou atmosféru, která má při jednání vzniknout.

Jak na to? Rozumně

Možná, že Vám budou některé příklady připadat přehnané, ale věřte, že jsou ze života.

o   Pohled do očí– lidé, kteří nemají příliš sebedůvěry, se dívají stranou nebo dokonce sledují tkaničky na svých botách.
o   Už abych tam byl – zcela opačný případ, než byl ten první. Velice sebevědomý a otravně přátelský člověk bere druhého útokem a pádí k němu s napřaženou paží.
o   Odhadnout stisk – jsou lidé, kteří Vám podají onu pověstnou leklou rybu, ale jsou i tací, po jejichž stisku neudržíte v ruce skleničku při následném přípitku. Z jednoduchého důvodu – máte nalomené kůstky v prstech.
o   Postavení ruky – pokud chcete dát najevo svou nadřazenost, možná i nadutost, nasměrujte dlaň dolů. Jestliže chcete projevit opak, dejte ji opačně. Výsledek bude stejný – nesympatický dojem. Nejlépe držet hřbetem nahoru.
o   Plné ruce– muž je pozván na společenskou událost, na které je občerstvení zařízeno pomocí švédského stolu. Jelikož je galantní, dojde pro talířek s dobrotami i své partnerce a její přítelkyni. Náhle se k němu žene kdosi s napřaženou rukou.

A jelikož je dobře vychovaný, prožívá bolestné dilema – zahodit talířky nebo nepřijmout podanou ruku?
A jak se dá poznat, jestli jsme to všechno dobře zvládli? Počkat, jestli přijde pozvánka na další akci.