Syndrom prázdného hnízdaje neoficiální termín, kterým nazýváme stav plný smutku po tom, co děti dospějí, najdou si své vlastní bydlení a začnou plně zodpovídat za své životy. Stručně řečeno osamostatní se.
Každá žena se na tu chvíli těší a plánuje spoustu věcí. Slibuje si, že až děti opustí domov, bude:

• mít konečně čas na své koníčky
• bude se stýkat s přáteli
• doplní si vzdělání
• bude se věnovat partnerovi

Když se děti odstěhují

Když ovšem ten okamžik nastane, tak zjistí, že:

• nemá žádné koníčky, protože veškerý volný čas věnovala rodině
• nemá přátele, protože sociální kontakty v průběhu desetiletí postupně zanikly
• nevnímá motivaci k doplnění vzdělání, protože je zřejmé, že v určitém věku vyhlídku na profesní postup nelze očekávat
• partnerská krize je v takovém stavu, že vnímá jen odcizení, které vzniklo v průběhu let

 
Vlastně by se dalo říci, že najednou vidí celou řadu problémů, které dříve odmítala vidět a maskovala to péčí o rodinu. Spolu s odchodem dětí všechny vytěsněné problémy vidí v plné jejich šíři. Mluvit o prevenci je v tomto okamžiku marné. Každopádně krize ovšem vždy přináší nový potenciál.
 

• Nikdo není tak starý, aby si nenašel nový koníček
• Když prožíváte pocity osamění, nečekejte, až si vás někdo najde, ale buďte aktivní. Přihlaste se do nějakého spolku, věnujte se dobrovolnictví, zorganizujte firemní večírek
• nemusíte nutně začít studovat univerzitu, co třeba zkusit masérský kurz. Můžete si tímto způsobem přivydělávat, a kdo ví, třeba si na stará kolena pořídíte vlastní salón
• buďte s partnerem k sobě upřímní, pokud vnímáte Vy nebo partner, že jste cizí lidé, kteří spolu nechtějí žít, rozejděte se. Pokud k sobě i navzdory odcizení stále něco cítíte, zkuste na vztahu pracovat. Pozor ovšem na velké změny, to by Vás vztah nemusel unést. Začínejte pomalu a postupně, netlačte příliš na pilu.