Pokud jste romantická duše, jistě si nenecháte (nebo jste si nenechala) vzít
o   bílé princeznovské šaty
o   dlouhou krajkovou vlečku, kterou nesou malé družičky
o   a hostinu snů.

Samozřejmě, že mluvím o svatbě.Pokud jste měla to štěstí, že jste našla stejně naladěného partnera, možná Vás příjemně překvapil už několik měsíců před svatbou. Než dojde k onomu konečnému obřadu, mělo by tomu totiž předcházet ještě několik úkonů.

o   Romantická večeře ve dvou, kdy svět kolem jakoby zmizí a jste tu jen Vy a Váš vyvolený.
o   On najednou vstane, poklekne před Vámi a otevře krabičku se zásnubním prstenem.
o   Pak vysloví tu dlouho očekávanou otázku.
o   A už není v podstatě úniku.

Tak to bychom měli první fázi.

To je ale překvapení!

A teď je potřeba nějak to sdělit rodinám. Budeme předpokládat, že ženich je do nevěstiny rodiny vítán.

o   Uspořádá se malá rodinná oslava, kam přijedou jen ti nejbližší – babičky, dědečkové, sourozenci a pochopitelně rodiče.
o   Tatínek nevěsty v nejvhodnějším okamžiku zaťuká lžičkou na skleničku a oznámí všem přítomným dceřino zasnoubení.
o   Ačkoliv jsou všichni informováni, proč tu vlastně jsou, tváří se každý z nich neskutečně překvapeně.
·        Někdy i ženich, stržen davem.
o   Pak následuje přípitek, který stvrzuje, že za půl roku, nejdéle však za rok, bude svatba.
Zvyk, uzavírat před svatbou zásnuby, je starý asi dvě stě let.

Farář jako místní zpravodaj

Na vesnici se však zvyk, uzavírat oficiální zásnuby, dostal až mnohem později. Tam bylo stále zvyklostí oznámit vše panu faráři a ten to po nedělním kázání poslal dál.

To samé zopakoval ještě dvě neděle následující a pak byla svatba.Jestliže však nevěsta z nějakého důvodu na svatbu spěchala, ohlásil tuto informaci farář třikrát najednou. Tyto ohlášky měly zajímavý, lidový název. Říkalo se tomu, že snoubenci spadli z kazatelny.