Někdo má sbírku nerostů, někdo třeba brouků. A někdo má doma málo místa nebo nechápajícího partnera, a tak je mu hromadění zapovězeno. Pro toho, a nejen pro něho, je určena instituce, která má dost místa i prostředků, aby mohla hromadit místo něho.

Je to muzeum. Není snad město, ve kterém by alespoň jedno, třeba malé, nebylo. Většinou jsou tematicky zaměřené podle toho, co v kterém kraji jeho obyvatelé vyráběli nebo třeba těžili. Tak můžeme namátkou navštívit třeba

–         Provaznické muzeum
–         Muzeum řemesel
–         Muzeum rekordů a kuriozit
–         Hasičské muzeum
–         Muzeum krajkářství

Národní muzeum

Největším a nejznámějším je u nás ale bezesporu Národní muzeum, které brzy oslaví už dvě stě let své existence. U jeho zrodu stál hrabě Kašpar Maria ze Šternberka, který mu do vínku věnoval své paleontologické sbírky. Tak vzniklo Vlastenecké muzeum v Čechách, které bylo později přejmenováno na Národní.

V jeho útrobách můžeme navštívit expozice

1)    Přírodovědeckého muzea
2)    Historického muzea
3)    Knihovny Národního muzea
4)    Náprstkova muzea
5)    Českého muzea hudby

Ale nejen interiér se svými sbírkami je na této budově zajímavým. Pokud se návštěvník podívá z venku pod okna, najde tam dvaasedmdesát významných jmen české historie.

Jen namátkou

–         kronikář Kosmas
–         král Václav II.
–         kazatel Jan Hus
–         doktor Jessenius
–         učitel národů Jan Ámos Komenský
–         spisovatel Karel Jaromír Erben

Je zajímavé, že mezi jmény nefiguruje ani jedno ženské. Že by se Češi inspirovali v nápadu a pozdější selekci, nápisem na Eiffelově věži? Zde jsou uvedena jména všech, bez jejichž vědeckých poznatků by monument nestál. Je jich rovněž dvaasedmdesát. Jen jedno jméno chybí.

Sophie Germainová, která položila základy teorie pružnosti, se někam vytratila. A přitom její poznatky byly jedny z nejdůležitějších. Pánové, nebuďte tak sebestřední.