Myslím, že člověk nemusí namalovat stovky obrazů, aby se poznala jeho genialita. A také ne každý musí čekat na uznání, které přijde až po jeho smrti. Přesně tak to bylo v životě holandského malíře, žijícího v sedmnáctém století.

Jeho jméno zní Jan Vermeer van Delft.
·        Malíř, který za svůj život namaloval jen asi třicet sedm děl, se živil hlavně obchodem.
·        Prodával a kupoval výtvory svých kolegů.
·        Byl uznávaným znalcem ve svém oboru, a tak se na něho obraceli lidé se žádostmi o posouzení pravosti obrazů, které hodlali koupit.

Posuzoval i takové velikány, jako byl například Michelangelo.
Finančně na tom tedy nebyl špatně.Dokonce byl schopen bez problémů uživit i svou početnou rodinu. A to měl jedenáct dětí. Do jejich osudů však zasáhla francouzská invaze a obrazy přestaly být v kurzu. Zchudl a brzy na to zemřel. Jeho díla však visí například v Metropolitním muzeu v New Yorku nebo v Národní galerii ve Washingtonu. Ale jsou to skutečně jeho obrazy?

Co je vlastně pravé?

Toto téma mě zaujalo proto, že je na něm krásně vidět, jaké paradoxy život přináší. Malíř, který celý život odhaloval falzifikátory, se stane obětí jednoho z nich. V polovině dvacátého století se objevuje taktéž holandský, ale neuznaný malíř Han van Meegeren, který se rozhodne za svůj neúspěch se pomstít. Zjistí, které Vermeerovy obrazy jsou ztracené a díru zaplní.

Kdyby jeden z nich neprodal Hermanu Göringovi a nebyl po válce obviněn za kolaboraci, na nic by se nepřišlo. Jeho obrazy byly však tak dokonalé, že mu u soudu nikdo nevěřil. Musel ve vazbě namalovat jeden z nich, aby ho mohli za tento zločin soudit. Do vězení, kde měl strávit pouhý rok, však nikdy nenastoupil, protože zemřel.

Dodnes není docela jasné, které obrazy, který malíř vytvořil. Myslím, že pomsta docela vyšla. A rozhodně je mi tento zneuznaný umělec mnohem sympatičtější než jiný, který si vybil svůj neúspěch na celém světě.